Jelikož se každoročně scházíme s klukama z VOŠ na 17. listopadu, ani tento rok nemohl být vyjímkou. Odjíždíme s Marťou do Jablonného v úterý večer, na kole jsem ještě ten den nebyl, tak alespoň se jedu projet ke hrázi rybníka který je ovšem zcela prázdný (den 12).  Další den osedlávám místní city bike a jedu pro mírně radioaktivní vodu do Zdislaviny studánky (den 13). Ve čtvrtek jedu do Liberce nachvíli pracovat, vracím tátovi Kangoo a i přes hnus co padá z oblohy odjíždím na Gangstě z Liberce do Jablonného. Abych to neměl tak lehké, tak jedu skoro pořád lesem. Což znamená z Karlinek výšlap na Výpřež a dále po červené do Křižanského sedla, nad Zdislavu, sjezd do Jitravy, Rynoltic a konečně Jablonné. Cesta do kopce je kupodivu lepší než z kopce, protože se zahřejete a voda vám aspoň necáká do obličeje. Vzpomínám jak jsem to kdysi jezdil stejnou cestou do Zdislavy a konstatuji, že moje fyzička značně upadla. Do Jablonného přijíždím celý mokrý a zablácený od hlavy až k patě. Takže musí následovat menší očista. (Den 14).  Den 15 sháním na kole po Jablonném vajíčka (bez úspěchu). Den 16, zase na kole sháním po Jablonném majoránku (úspěch, byla na bramboráky).