>Tady pár fotek z letadla, linux všude, ta zelená mušle byla dezert, dala se jíst, ale jako jediný z Čechů jsem jí jedl já
Máme auto, ale ještě jsem ho nevyfotil, je to Subaru Legacy, rok 95, kombík v automatu, v zelené barvě. Vevnitř jak nový, najeto 194 tisíc, za cca 30 tis. Kč. Fotky budou příště. Něco o Aucklandu a rodině Liz taktéž, zatím jen pár fotek kolem Skytoweru, a holčičky Pippa, Holy a malý Ben u kamarádky Liz, kde bydlíme. Zítra už ale budeme směřovat na jižní ostrov. Fotky tady.

>

Pokračujeme v cestě dál, trošku neklidným letem do Austrálie, Brisbane. Letí se přes noc, tak většinu času spím na dvojsedačce, přeci jenom jsme utahaní z chození po Taipei. V Brisbane procházíme kontrolou a jelikož nejsme odbavení až na Nový Zéland, musíme si vyřídit letenky, což se ukazuje jako menší problém, jelikož nám slečna za přepážkou oznamuje, že nemají zaplacené letenky od naší společnosti (z Austrálie na Zéland letíme s Air New Zealand). Po půl hodině, se ale vše povedlo a tak jsme mohli plánovaným letem odletět na Zéland. Po přistání v Aucklandu, procházíme imigračním, přiznáváme, že máme pohorky a tak musíme na kontrolu a případnou desinfikaci. Ta ale neproběhla, jelikož po rozbalení našeho zavazadla slečna zkoukla čisté podrážky našich pohorek a poslala nás na poslední rentgenovou kontrolu, která byla v pořádku a tak už jen projít skleněnými dveřmi a jsme v v příletové hale. Tady na nás čeká Liz (kamarádka od Marťi) a u které teď budeme chvíli bydlet, než koupíme auto. Čistého času jsme v letadle strávili kolem 27 hodin, měli jsme čtyři starty a přistání, šest kontrol a cestovali v součtu tři a půl dne. Mě se hlavně líbili starty, je to super pocit, když „sešlápnou pedál“ a letadlo vyrazí po dráze a nabírá rychlost na odlepení se od země. Dneska jsme si zařídili bankovní konta a telefonní karty a zítra jdeme na trh z auty, podívat se co se dá sehnat.

>Vzhledem k změně našeho letu jsme mohli strávit krásný den a půl v Taipei. Na noc jsme byli ubytovaní v pěti hvězdičkovém hotelu se snídaní asi 40 minut vlakem od centra. Večer jsme se šli projít v okolí hotelu do jedné z rušných ulic, dali si místní knedlíčky a šli spokojeně spát. Dnes jsme vyrazili do Taipei, odmítli jsme nabízený výlet autobusem z letiště a vydali se do města na vlastní pěst. Z hotelu taxíkem na nádraží, pak vlakem na hlavní nádraží v Taipei a pak částečně pěšky, částečně metrem po městě. Navštívili Baoan temple a největší budovu na Taiwanu „101″. Prolezli plno uliček a ulic a mohli tak trošku poznat místní život. Všude se tu jezdí na skůtrech, je jich tu fakt hodně, normální motorku skoro nepotkáte, ale viděl jsem tu prodejnu Ducati Samozřejmě žádná prosklená honosná prodejna, ale pěkně v zástavbě otevřená místnost na ulici o rozměrech tak 5×12 metrů a Tak je to skoro se vším, včetně zubaře (ten má teda i skleněnou výlohu Snad jen kolem 101 je více místa, jinak je to tu vše nahňácené. Všude klimatizace, protože když tu vylezete ven, tak je sice přijatelných třicet stupňů, ale je tu velká vlhkost, tak jste hned opocení. Eletrika natažená venkem, žádné odpatkové koše, popeláři vyhrávají jak u nás family frost a k nim se zbíhají lidé s odpadky, úlet. Jinak zvuky v metru při zavírání dveří, jsou branou do psychiatrické léčebny, nevím jak to můžou místní dávat každý den. Prostě je to trošku něco jiného než u nás ale dá se, vše bylo v pohodě a připadá mě, že u nás by takový chaos nikdy nefungoval, by jsme se sežrali. Jinak určitě se na Taiwan vyplatí zajet na delší dobu, protože tu mají i pěknou přírodu, kterou jsme vyděli bohužel jen na obrázcích na letišti a v metru. A taky to není z Čech taková dálka My teď míříme do Astrálie ale jen na přestup, takže přístě už z nového zélandu. Konec.

Galerie tady.